Johančiny stránky

Byl jednou jeden pán, a ten měl hlavu tak kulatou a mastnou (to protože si nemyl vlasy!), že mu všichni říkali Koblížek! Jednou se o tom dozvěděl samotný pan král, a nechal si ho zavolat. „Koblížku,“ řekl pan král, „když sníš 20 klobásek, 30 párečků a 40 špekáčků, tak dostaneš, krásný statek a pole, služebníky, zvířata, no prostě všechno co má být v pořádném hospodářství! Ale jestli je nesníš, budeš o koblížek kratší!“ Koblížek se zeptal: „Proč bych měl sníst zrovna 20 klobásek, 30 párečků a 40 špekáčků?“ „To proto,…“ odpověděl pan král: „abys byl pěkně mastný koblížek!“ řekl a zasmál se. A odvedl Koblížka do pokoje kde mněl všechny ty uzeniny! Koblížek se zeptal: „Můžu si sebou vzít pejsky, aby mi nebylo smutno?“ „Ale jistě, že můžeš!“ odpověděl pan král. A tak si tam Koblížek vzal dogu, bernardýna a zlatého retrívra, a řekl jim: „Pomozte mi to sníst! Jinak přijdu o svůj koblížek!“ Pejsci jako by slyšeli a hned se pustili do klobásek! Jenom to, co Koblížek schoval, nesnědli! Chcete vědět, proč to schoval?! To proto, aby měli co jíst další dny! Když král přišel třetí den, tak tam viděl jenom psy a Koblížka s kručícími žaludky. Hrozně ho to udivilo! A tak řekl Koblížkovi: „Jestli chceš, tak tu můžeš ještě zůstat, a my ti přineseme další uzenky!“ Koblížek byl chytrý, a tak řekl: „Tak dobrá, ale přiveďte mi ještě nějaké pejsky, je mi tu smutno!“ A tak mu král přivedl ještě: vlčáka, ovčáka, pitbula a kokršpaněla. A Koblížek jim řekl: „Pomozte mi to sníst! Jinak přijdu o svůj koblížek!“ A pejsci zase, jako by mu rozuměli, se pustili do všech těch klobásek a Koblížek zase schoval pár uzenek na další dny! Když pan král přišel, nevěřil svým očím, zase to všechno spořádal! Napadlo ho, že by mu dal ještě pár uzenek na snězení, ale to hned zavrhl, protože by neměl co na svůj královský stůl! A tak poslal Koblížka do toho krásného statku, který mu slíbil! Ale Koblížek se ještě zeptal: „Můžu si vzít sebou i ty pejsky?“ „Ale jistě, že můžeš! A na co je chceš?“ zeptal se pan král. „Ale, jenom tak! Když tam byli se mnou!“ A tak se Koblížek vydal na ten svůj statek i s pejsky! Po čase si našel jednu pěknou selku, a s ní žil na statku. A jednu věc si ze zámku s pejsky odnesli, že už nikdy nejedli žádné uzenky!

Napsala: Johana Simonová.