Johančiny stránky

Pomeranč

Byli jednou dva kamarádi: Marek a Kuba. Marek si jednou přinesl na svačinu pomeranč. Kuba měl pomeranče moc rád, ale zrovna žádný neměl a když vyděl, že Marek jeden má, dostal na nej strašnou chuť a řekl si: „Když si ten pomeranč vezmu, tak se nic nestane, Marek si ho stejně nosí pořád na svačinu a zítra si ho jistě vezme zase a já jsem přece jeho nejlepší kamarád!“ a tak si ho vzal, snědla šlupky nechal na lavici. Za nedlouho přišel Marek a povídá: „Ty, Kubo neviděl jsi můj pomeranč? Myslel jsem, že si ho společně dáme a teď je fuč!“ a doprčic! Řekl si Kuba. On si ho chtěl se mnou rozdělit a já jsem ho snědl! To se Marek Nesmí dozvědět! A tak řekl: „Ne, neviděl jsem ho.“ „Hmmmm…….To je škoda“ řekl Marek a odešel. Já jsem ale blbec! Co jsem to za kamaráda? On se chce se mnou rozdělit a já ještě lžu! Musím se mu omluvit! Ale za chvilku byl Marek zpátky, v ruce držel šlupky od pomeranče a tázavě jse na Kubu díval. „No, víš….“ začal Kuba „já se ti moc omlouvám…..“ koktal „…když já měl na nej takovou chuť!“ šeptl omluvně. „Ach jo, co si s tebou počnu?“ řekl Marek „ Kdybys počkal, tak by jsme si ho daly spolu!“ „Odpuštěno“ dodal.

Ponaučení: Lež má krátké nohy.

Ponaučení: Kdo si počká ten se dočká.

Ponaučení: Dvakrát měř jednou řeš.